Ze života II. – proč čas od času zastavím zběsilý kolotoč každodenosti a přemýšlím, kam dál

Dnes chci psát na osobnější notu a to sice zamyšlení nad tím, jak se v životě často někam slepě ženeme. Jednou za čas mě i v tom nejúspěšnějším období napadlo, kam to zběsilé odškrtávání to-do listů a čekání na víkend směřuje. Nemyslím tím ten dnešní častý stereotyp „náhle jsem prozřela, odešla z korporace, založila si start-up a nyní je ze mě rentiér a jsem konečně šťastná“. Myslím, že není žádný takový univerzální návod na štěstí – že ač je to dnes cool a spousta lidí netouží po ničem jiném, než „splnit si své sny“, že neexistuje nic, co bychom museli udělat a náhle z toho byli šťastní. On se každý dosažený sen a cíl stane jednou všedním. Myslím, že štěstí přináší především vidíme-li ve svém životě smysl. Pocit smyslu a toho, že dělám v životě něco, co má nějaký hlubší význam nám přináší dlouhodobou spokojenost. Potřebujeme vědět, že to, co děláme, je hodnotné a přesahuje nás to. Což může být klidně být učitelkou ve škole, novinářem, ale i rodičem nebo prodavačem květin. Rozhodně to nemusí znamenat mít pasivní příjem například ze sociálních médií a v jednom kuse cestovat 😉 Musí to přinášet smysl a pocit naplnění zrovna a konkrétně pro nás. A právě nad tímto mým celkovým směřováním k hlubšímu smyslu občas přemýšlím. Je pro mě těžké ho vidět v každodenním shonu, ale zároveň jsem se díky své hyperaktivitě nebyla až do devatenácti schopná na chvíli zastavit. Do té doby to byl kolotoč školy a hromady mimoškolních aktivit, v posledním ročníku pak klasické dilema, kam se vydat dál. Rozhodila jsem si přihlášky na různé vysoké, vzali mě všude a víceméně cestou nejmenšího odporu jsme si vybrala studium angličtiny a anglické literatury na filozofické fakultě. Vypadalo to logicky, na střední jsem dělala anglickou debatu a divadlo, vypadalo to, že mě to bude bavit.

zapíjení maturity v parku v Lužánkách 😀 10 let zpátky

Pokračovat ve čtení „Ze života II. – proč čas od času zastavím zběsilý kolotoč každodenosti a přemýšlím, kam dál“

Srovnání péče v těhotenství mezi Českem a Německem

Péče v těhotenství se mezi Českem a Německem liší podle mojí zkušenosti výrazně méně, než například mezi Českem a USA nebo severskými státy. Český i německý systém sestává z pravidelných na sebe navazujících kontrol a ultrazvukových vyšetření.

Zjištění těhotenství se jak v ČR, tak v Německu provádí pomocí vaginálního ultrazvuku, kde by měl být v děloze vidět zárodek (gestační váček) a od 6.7. týdne těhotenství srdeční akce. V Německu následoval u mojí doktorky v 7. týdnu odběr krve na krevní obraz, krevní skupinu, vyšetření infekčních onemocnění včetně HIV a syfilis a vydání těhotenské průkazky. V Čechách pokud vím většina pracovišť  vydává průkazku až ke konci prvního trimestru a při krevním odběru odebírá zároveň krevní markery na kombinovaný screening ve 12. týdnu.

Pokračovat ve čtení „Srovnání péče v těhotenství mezi Českem a Německem“

Cestování v těhotenství

V těhotenství jsem měla velké plány cestovat, které nakonec kvůli komplikacím bylo možné realizovat jen částečně. Dost jsem si k tomu ale zjišťovala a chci se zaměřit hlavně na cestování autem včetně řízení a cestování letadlem.

Cestování letadlem je dnes dostupné a běžné a i mě přepadla touha vydat se na babymoon někam do exotiky za sluníčkem. Nejvhodnější doba k létání v těhotenství je obecně druhý trimestr (zhruba mezi 14. a 27. týdnem). V prvním trimestru udávají některé zdroje zvýšené riziko samovolného potratu – popravdě jsem nenašla dost informací, které by to potvrdily nebo vyvrátily. Dlouhé cesty letadlem bych ale já sama vynechala hlavně proto, že v prvním trimestru jsem měla silné nevolnosti a hodně nízký tlak. V letadle je kabina natlakována tak, že je obsah kyslíku stejný minimálně jako ve výšce 2500 m.n.m., což si většina z nás ani nevšimne, uvádí se ale, že v těhotenství mohou mít ženy zvyklé žít v nížině v letadle příznaky vysokohorské nemoci (točení hlavy, nevolnosti, bolesti hlavy). Ve třetím trimestru se zase létání nedoporučuje z důvodu vyššího rizika vyvolání předčasného porodu. Aerolinky vyžadují potvrzení od lékaře, že je žena schopná letu (ono to nic nezaručí, ale právně se tím kryjí) a mají nastavené limity, dokdy těhotné na palubu přijímají – většinou do 36. týdne.

potápění Palau, chvíli předtím, než jsem otěhotněla

Nejvýznamnější riziko spojené s létáním a delšími cestami obecně je riziko hluboké žilní trombózy.Je to stav, kdy se někde v žilním řečišti (nejčastěji v nohou nebo v ruce) vytvoří krevní sraženina.

Její příznaky jsou BOLEST končetiny, nesouměrný OTOK oproti druhé noze a PROMODRÁNÍ končetiny, která ale zůstává teplá. Bolest se zvětšuje při přitažení špičky nohy směrem k hlavě, při svěšení nohy a chůzi. Trombóza nevzniká sama od sebe, ale na základě tří aspektů – co teče, jak to teče a kudy to teče:

  1. kvalita tekutiny, která žilami teče něco zvyšuje srážlivost samotné krve

  2. rychlostí krevního proudu a městnání – něco způsobuje, že krev žilami nemůže volně proudit k srdci

  3. poškození potrubí, neboli žilní stěny

V těhotenství se mění první aspekt, a to sice samotná krev a její tendence se srážet. Hormony progesteron a estrogen, jejichž hladina s délkou těhotenství postupně ještě roste, zvyšují srážlivost krve a tím i riziko krevní sraženiny. Evolučně je to výhodná obrana proti velkému krvácení. U 10 % populace se také vyskytuje některé z geneticky podmíněných onemocnění, která celoživotně zvyšují srážlivost krve (nejznámější je Leidenská mutace).

Při cestování se ke změně kvality krve přidává druhý faktor, a sice ten, že krev nemůže žilami volně proudit k srdci. Celkový objem krve v těhotenství je asi o 1/3 větší než normálně a pro srdce a oběh je náročné při dlouhém stání nebo sezení odčerpat krev z nohou. Tím se zpomalí se proud, kterým krev v žilách teče. Doporučení, jak situaci zlepšit a co se dá udělat pro to, abychom mohli i v těhotenství spokojeně létat, je několik:

  • co nejvíc pít vodu nebo jiné nápoje bez kofeinu v průběhu celého letu (kofein odvodňuje)

  • minimálně jednou za hodinu se jít projít a protáhnout, já v letadle na záchodech dřepuju 😉

  • pokud to jde, sedět na místech, kde je více místa pro nohy a hodit si je nahoru

  • při letech nad 56 hodin použít kompresní punčochy (zmenší městnání krve v nohou) a po konzultaci s lékařem snížit krevní srážlivost podkožními injekcemi, například s nízkomolekulárním heparinem.

Poslední doporučení je nejméně příjemné, ale také nejúčinější. A nebojte se toho píchání injekce, píchá se to do kožní řasy (špíčku) na břiše nebo stehnech. Bodne se a vytlačí obsah injekce. Měli jsme psa, kterému jsme museli 7 let tímhle způsobem dávat dvakrát denně inzulín a když to zvládla moje babička na chlupatém psovi, zvládnete to taky. Pro případ, že byste měli pocit, že žilní trombózu máte, nečekejte a jeďte do nemocnice. Krevní sraženina se totiž v žíle může uvolnit a ucpat některou z tepen přivádějících krev do plic. To nechceš.

Pro cestování autem neplatí žádné omezení, je možné po celou dobu těhotenství. Při delších cestách platí ta samá doporučení ohledně žilní trombózy jako v letadle. Vynechejte jen házení nohou nahoru, při nehodě dochází v případě, že má žena nohy opřené o palubní desku, k ošklivým poraněním pánve. Také řídit můžete tak dlouho, jak se na to budete cítit. Já jsem řídila zhruba do 25. týdne, potom jsem začala mít pocit, že se mi hůř soustředí a víc se za volantem lekám – to ale není žádné univerzální pravidlo. Vždy si nechte v autě zapnuté airbagy, zvyšují bezpečnost bez ohledu na těhotenství. Jenom musíte dát pozor, aby vzdálenost mezi břichem a palubní deskou nebo volantem byla alespoň přibližně 25 centimetrů.

Mezi nohama vidíte upnutí pásu auta pomocí těhotenského pásu BeSafe

Nejdůležitější pro bezpečí dítěte je, aby pás v autě nesahal přes bříško matky, ale vedl pod ním nad horním okrajem pánve. Nestačí si ho tam držte rukou stažený, při zabrzdění to neudržíte. Na internetu jsem našla také radu maminky, která byla hodna udělení Darwinovy ceny – rada, ať se z tříbodového pásu udělá dvojbodový a to tak, že si žena na spodní část sedne a pás je tím pádem upnutý na boku a u ramen. OMG. Něco takového by samozřejmě nefungovalo ani trochu a při zabrzdění by žena zpod pásu vyletěla. Takový pás by totiž nefungoval ani jako ten dvojbodový například v autobusech, který vás fixuje k sedačce za pánev.

Proto existují pásy do auta pro těhotné, nejznámější je ten od Besafe a dělá se ve variantě pro isofix, nebo s pásem, kterým se zacvakne kolem sedadla. Jde vlastně o podsedák fixovaný k sedačce, který má mezi nohama patentky na upnutí spodní části pásu a jeho stažení z břicha dolů na pánev. Chvíli jsem na začátku váhala, zda to není zbytečný luxus, ale není. Při brždění totiž nedochází k žádnému stlačení bříška, takže není dítě ohroženo dítě ani placenta a pás nezůstane volný, ale pevně upnutý na matčinu pánev a ta nemůže z pod pásu vyklouznout směrem k palubní desce. Ta investice je minimální, mě stál kolem tisícovky a dá se pořídit i z druhé ruky. Doporučuje se používat zhruba od prvního trimestru dál, víceméně od té doby, co vám gynekolog dělá ultrazvukové vyšetření přes břicho (znamená to, že už děloha není schovaná v pánvi).

pás upnutý do těhotenského pásu drží pevně nad okrajem pánve

Cestování je vášeň, změna prostředí a rytmu, ochutnání nových jídel, jiné západy slunce a čerstvý vítr. Nevzdávala bych se ho jenom proto, že jsem těhotná, kdyby moje těhotenství od začátku probíhalo bezproblémově. Takhle si vyzkouším letadlo až s miminkem, ale už se na to hrozně těším 🙂

Věděli jste, že…

  • Pokud plujete nočním trajektem v průlivu La Manche, přepravní společnost po vás může chtít potvrzení, že na palubě neporodíte.

  • V těhotenství není možné se potápět (ani se šnorchlem!), protože v děloze nelze vyrovnávat změnu tlaku tak, jak to děláte například ve svých uších.

  • Při porodu v letadle dítě nedostává občanství státu, nad kterým se zrovna letělo 🙁